Odpověď: Nová novela daňového řádu: Co se změní?

Předmět úpravy daňového řádu

Daňový řád České republiky upravuje postup orgánů finanční správy a dalších orgánů veřejné moci, jakož i postavení a povinnosti daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní. Daňový řád se vztahuje na všechny daně, poplatky a další platby, které jsou spravovány podle zákona o správě daní a poplatků. Zákon o daních z příjmů pak stanovuje konkrétní pravidla pro stanovení a placení daně z příjmů fyzických a právnických osob. Oba tyto zákony jsou pro daňovou oblast v České republice klíčové a jejich ustanovení se vzájemně doplňují. Daňový řád definuje základní pojmy, jako jsou daňový subjekt, daňový objekt, zdaňovací období, daňová povinnost nebo splatnost daně. Stanoví také práva a povinnosti daňových subjektů, například povinnost podat daňové přiznání, vést daňovou evidenci nebo umožnit daňovou kontrolu. Dále upravuje postup při vyměřování daní, placení daní, vymáhání daní a při uplatňování sankcí za porušení daňových předpisů. Daňový řád je tedy komplexním předpisem, který vytváří rámec pro fungování daňového systému v České republice.

Základní zásady daňového řízení

Daňový řád a zákon o daních tvoří základní pilíře daňového systému v České republice. Upravují práva a povinnosti daňových subjektů, tedy poplatníků a správce daně, a stanovují pravidla pro stanovení, placení a vymáhání daní. Základní zásady daňového řízení, jako je například zásada legality, jsou zakotveny v daňovém řádu a slouží k zajištění spravedlivého a transparentního výběru daní. Zásada legality znamená, že daň lze ukládat pouze na základě zákona a v souladu s ním. Správce daně musí postupovat v souladu se zákonem a dbát na to, aby daňové řízení bylo vedeno řádně a v souladu s principy dobré správy. Daňové subjekty mají právo na informace, nahlížet do spisu a podávat námitky a odvolání proti rozhodnutím správce daně. Zákon o daních z příjmů pak stanovuje konkrétní pravidla pro jednotlivé druhy daní, jako je daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob nebo daň z přidané hodnoty. Dodržování těchto pravidel je klíčové pro fungování státu a financování veřejných služeb.

Srovnání daňových řádů

Vlastnost	Český daňový řád	Slovenský daňový řád
Rok poslední velké novely	2020	2012
Elektronická komunikace s finanční správou	Povinná pro většinu subjektů	Povinná pro vybrané subjekty

Správce daně a jeho působnost

V českém daňovém systému hraje klíčovou roli správce daně. Jeho působnost je vymezena především daňovým řádem (zákon č. 280/2009 Sb.) a zákonem o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.). Správcem daně je v zásadě finanční úřad, a to buď místně příslušný, nebo specializovaný. Jeho hlavní úlohou je dbát na správné a včasné plnění daňových povinností ze strany daňových subjektů.

Mezi jeho pravomoci patří například:

registrace daňových subjektů

vyměřování a vybírání daní

provádění daňové kontroly

ukládání pokut a penále

vydávání rozhodnutí v daňových záležitostech.

Správce daně má právo vyžadovat od daňových subjektů poskytování informací a dokladů nezbytných pro správné stanovení daně. Daňové subjekty jsou povinny s ním v této souvislosti spolupracovat. V případě sporu s rozhodnutím správce daně má daňový subjekt právo podat odvolání, a to ve lhůtě stanovené daňovým řádem.

Daňový subjekt a jeho práva

V daňovém systému České republiky hraje daňový subjekt klíčovou roli. Je to fyzická nebo právnická osoba, která má podle daňových zákonů povinnosti, ale také práva. Mezi základní práva daňového subjektu patří právo na informace, které se týkají jeho daňové povinnosti. Může se obracet na správce daně s dotazy a žádostmi o vysvětlení daňových předpisů. Správce daně je povinen mu poskytnout informace srozumitelně a včas. Důležité je také právo na ochranu daňového tajemství. Informace o daňovém subjektu, které získá správce daně v souvislosti s jeho činností, jsou důvěrné a nesmí být poskytnuty třetím osobám bez zákonného důvodu. Daňový subjekt má právo na to, aby s ním správce daně jednal v souladu se zákonem a se zásadami dobré správy. To znamená, že by s ním měl jednat nestranně, spravedlivě a s ohledem na jeho legitimní zájmy. V případě sporu s finanční správou má daňový subjekt právo na obhajobu a na podání opravných prostředků. Může se obrátit na soud, aby přezkoumal rozhodnutí správce daně.

Daňové povinnosti a jejich plnění

V České republice se daňové povinnosti řídí daňovým řádem a souvisejícími zákony o daních, jako je například zákon o dani z příjmů. Daňová povinnost představuje závazek daňového subjektu (fyzické nebo právnické osoby) odvést státu daň v souladu se zákonem. Plnění daňové povinnosti zahrnuje nejen samotné zaplacení daně, ale i další povinnosti, jako je například podání daňového přiznání, vedení daňové evidence nebo provedení registrace k dani.

Daňový řád definuje základní principy a postupy pro správu daní, včetně práv a povinností daňových subjektů a správce daně. Zákon o daních pak stanovuje konkrétní daňové povinnosti pro jednotlivé druhy daní, jako je daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob, daň z přidané hodnoty nebo daň z nemovitých věcí. Správné a včasné plnění daňových povinností je klíčové pro fungování státu a financování veřejných služeb. Nedodržení daňových povinností může mít pro daňový subjekt závažné důsledky, včetně sankcí, penále a v krajních případech i trestněprávní odpovědnosti.

Daňové kontroly a jejich průběh

Daňové kontroly představují nedílnou součást daňové správy a jejich průběh se řídí zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Cílem daňové kontroly je ověřit, zda daňový subjekt správně plní své daňové povinnosti. Kontrolu provádí správce daně, kterým je v České republice obvykle Finanční úřad. Správce daně má k dispozici různé nástroje a metody, jak daňovou kontrolu provést. Mezi nejčastější patří místní šetření, které se provádí v sídle firmy nebo v místě podnikání. Během místního šetření má správce daně právo nahlížet do dokladů, účetnictví a dalších materiálů souvisejících s daněmi. Dále může správce daně provádět výslech svědků, kteří by mohli mít relevantní informace k daňovému případu. Daňový subjekt je povinen poskytnout správci daně veškerou součinnost a předložit požadované dokumenty. V opačném případě se vystavuje riziku sankcí, které mohou dosahovat značné výše.

Řešení sporů v daňové oblasti

V České republice nabízí daňový řád a zákon o daních z příjmů několik způsobů, jak řešit spory s finanční správou. Prvním krokem je obvykle podání odvolání proti rozhodnutí správce daně. Odvolání se podává do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí a posuzuje ho nadřízený orgán, tedy specializovaný odvolací finanční úřad. Pokud ani rozhodnutí odvolacího orgánu není pro poplatníka uspokojivé, může podat žalobu u soudu. Tato žaloba se podává ke krajskému soudu a musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího orgánu. Soudní řízení je již formálnější a vyžaduje zastoupení advokátem. V některých případech je možné využít i mimosoudní řešení sporů, jako je například dohoda o narovnání. Tato dohoda je možná pouze v případech stanovených zákonem a vyžaduje souhlas obou stran sporu.

Sankce za porušení daňových předpisů

Daňový řád a zákon o daních stanovují systém sankcí za porušení daňových předpisů. Cílem těchto sankcí je zajistit řádné plnění daňových povinností a zamezit daňovým únikům. Sankce se liší podle závažnosti porušení a mohou být ukládány jak fyzickým, tak i právnickým osobám.

Mezi nejčastější sankce patří penále, které se ukládá za pozdní úhradu daně. Jeho výše se odvíjí od výše dlužné částky a doby prodlení. Dále může být daňovému subjektu uložena pokuta, a to například za nepodání daňového přiznání, uvedení nesprávných údajů v daňovém přiznání nebo zatajení příjmů. V závažných případech může být daňovému subjektu uložen i trestní postih.

Je důležité si uvědomit, že neznalost zákona neomlouvá. Proto je nezbytné se s daňovými předpisy seznámit a dodržovat je. V případě nejasností je vhodné obrátit se na odborníka, například daňového poradce.

Daňový řád, složitý mechanismus plný paragrafů a výjimek, je jako bludiště, v němž se i zkušený daňový poradce může snadno ztratit.

Anežka Malá

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2024. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se mění následovně: 1. V § 2 odst. 1 se na konci tečky doplňují slova „ustanoveními zvláštních právních předpisů.“. 2. V § 14 odst. 1 písm. c) se slova „daňového subjektu“ nahrazují slovy „povinné osoby“. 3. V § 87 se na konci tečky doplňuje věta „Tato lhůta neběží po dobu, po kterou má správce daně pozastaven výkon pravomocí.“. 4. V příloze č. 1 k daňovému řádu se v bodě 12 slovo „stanovisko“ nahrazuje slovem „vyjádření“. Tento zákon byl přijat s cílem zpřesnit a doplnit některá ustanovení daňového řádu v návaznosti na vývoj daňové legislativy a judikatury. Změny se týkají zejména definice daňového subjektu, lhůt pro splnění povinností a postavení správce daně. Nová úprava přináší větší srozumitelnost a předvídatelnost pro daňové subjekty i pro správce daně. Zákon byl schválen Parlamentem České republiky a podepsán prezidentem republiky.